5. kolo - 20. 9. 2014
Pršelo nám štěstí...?

Sokol Nebušice - Sokol Lipence 2:4 (0:1)

Ať chceme nebo ne, musíme se v úvodu tohoto článku vrátit k prvnímu utkání na jaře s Nebušicemi doma. Po necelých 53 vteřinách jsme tehdy dali nejrychlejší branku v novodobé historii Lipenců. A byl to Ivan Hašek, který chtěl v sobotním utkání v Nebušicích překonat tento rekord. Po rozehrání dostal zpětnou přihrávku a hned z první vystřelil z půlky hřiště na branku. Netrefil se, ale dal jasně najevo, že jsme nepřijeli pouze bránit.

Podmáčený terén a vysoká tráva – to nám vyhovovalo. Od začátku jsme se tlačili v přehuštěném malém vápně do branky a vytvářeli si nejenom viditelný tlak, ale zároveň šance. Před utkáním jsme všem hráčům v kabině kladli na srdce, že nejjednodušší cestou bude střelba ze střední vzdálenosti. Ale na tuto radu jakoby v tu chvíli všichni zapomněli. Spousta hlaviček, osobních soubojů a vybojovaných rohů, všechno ale bez brankového efektu. Domácí hráči se nedokázali dostat za půlku. Jak se říká – „smrdělo to gólem“.

Běžela osmá minuta a Dominik si to jako první uvědomil. Dostal ideální přihrávku, zpětnou kličkou se vyhnul obránci a podél velkého vápna šel sám a vypálil, ale jeho střela šla vpravo nad bránu. To ho neodradilo a o dvě minuty později to zopakoval - a trefil se do pravého horního rohu! Vedeme 1:0, tlak nepolevuje a záložní řada hráčů po poměrně přesných přihrávkách zásobuje útočníky municí, žel slepou.

Zákonitě po velkém tlaku v prvních patnácti minutách přichází pas domácích na středního útočníka těsně před naše velké vápno a nekompromisní zákrok Tomáše Poula. On a útočník Nebušic leží na velkém vápně. Píšťalka rozhodčího je nekompromisní, míchá kartami a bohužel vytahuje „červeného Petra“. Tomáš se jde sprchovat a doprovází ho Tomáš "Melinho" Melich, který uvolňuje místa pro Dana Karase.

Domácí kopou trestňák - a Dan předvádí první bezvadný zákrok. To pozvedlo sebevědomí jak jemu, tak ostatním hráčům. Přesvědčili se, že jsme sice o jednoho slabší, ale i tak kompletní. Chybějícího hráče jsme nahradili obětavostí a nasazením. Všichni do jednoho běhali, napadali, bránili a útočili zároveň. Martin "Knak" Rak dirigoval obranu, Ivan Hašek s Vláďou Halgašem střed a v útoku Robas Poul s Mildou Witbergerem také nic soupeři nedarovali.

Do konce prvního poločasu nelze nikomu nic vytknout. Domácí, ať se snažili jak chtěli, tak se zprava přes Radka Šedivého a zleva přes Honzu Cikrta k bráně nedostali. Jejich nervozita narůstala, stejně tak naše – Jirky Chroustovského i u nehrajících hráčů na lavičce (u Pavla Vodrážky s nohou po operaci, Michala Adamce bez slepého střeva, vystřídavšího Melinha, vyloučeného Tomáše Poula i jediného náhradníka Pavla Krejzara).

Do druhého poločasu nastupovali domácí s vidinou útoku na jejich silnější branku, o čemž svědčil rozdupaný terén v malém vápně. Chtěli využít převahy jednoho muže. Po prvních deseti minutách druhého poločasu to vypadalo, že ve středu obrany s Martinem všechno ustojíme, ale ouha. Ztráta míče na nebušické půlce a následné přerušení hry faulem, zhruba 23 metrů od naší branky. Přímý kop a snad v tu chvíli nešťastné přeběhnutí Ivana před vápnem a následné uklouznutí Dana v brance znamenalo vyrovnání.

Nic se neděje, hrajeme dál, ono to přijde, znělo z naší lavičky. A také „JO“ ! Vše bylo na ostří nože. Přibývaly osobní útoky, fauly a zbytečné diskuse s rozhodčím. Domácí se po vyrovnání snažili vstřelit další branku, rozhodčí jim v tom také výrazně pomáhali. A tak proti našim deseti hráčům na hřišti hrálo hned čtrnáct.

A pak přišla osudná 67. minuta - útok domácích z pravé strany, který jsme v tu chvíli nedokázali včas eliminovat, a následný skluz dobíhajícího hráče do našeho brankáře, který měl míč pod kontrolou - a zranění. Dan měl tržnou ránu na nose, tekla mu krev. V Motole posléze potvrdili, že nos je nadvakrát zlomený.

Po deseti minutách ošetřování hrdě zvedl hlavu, s leukostehem a s tampony v nose se vrátil tam, kde ho bylo třeba. Kluci na hřišti i naši diváci mu tleskali. Toho útočníka rozhodčí nevyloučil, ale od té chvíle, i přes upozornění, že oněch deset minut nastaví, začal pískat spravedlivěji. Toho využil v útoku Robas a takřka všechny jeho průniky byly odpískány proti domácím. Krátce po incidentu v našem malém vápně jakoby nám narostla křídla. Nikdo nebyl unavený, nikdo si nestěžoval, nikdo nechtěl vystřídat. Zatlačili jsme domácí opět jako na začátku utkání na jejich polovinu a dokonce do jejich velkého vápna.

V 71 minutě se dostal Ivan k nenápadné střele, míč před brankářem skočil a bylo to 2:1. Pak se do toho o šest minut později opřel ve vzduchu nohou Robas a kupodivu - brankář lovil míč ze sítě potřetí.

Domácí byli vztekem bez sebe, k jejich bezradnosti přispěla i naše nátlakovka. Faulovali, míč končil v autu nebo za jejich brankou. Tentokrát jsme však z rohových kopů nevytěžili nic, ale hráli jsme na jejich polovině - a to bylo důležité. Faulů přibývalo jak ve středu hřiště, tak před velkým vápnem domácích. O tom se přesvědčil jak Honza cikrt, tak Vláďa a nakonec Ivan, na kterého se dva domácí domluvili. Následovala pro nebušického hráče červená karta a tím i stopka v jeho dalším hraní.

A z jednoho takového faulu, zhruba tři metry za velkým vápnem, si míč v 82. minutě postavil na to správné místo Vláďa – a bum, míč skončil v opačné straně šibenice, než první branka Dominika. Úkol splněn – vedeme 4:1!

Do konce řádné hrací doby zbývalo osm minut, s nastavením osmnáct. Domácí se v tu chvíli stáhli do domečku, hráli na vlastní polovině, vraceli míč brankáři a jen občas dlouhým nákopem zkoušeli štěstí. Naši hráči všichni do jednoho dál běhali, napadali, tlačili, nakopávali míč dopředu, dobíhali a zase se poctivě a svědomitě vraceli. Jirka Chroustovský se zlomeným malíčkem odváděl maximální výkon. Ve 90. minutě jsme střídali unaveného Robase, dopředu šel Krejzy a vypracoval dvě velice slibné šance, ale útočníkům už chyběly síly.

V samém závěru Nebušice předvedly víceméně náhodný útok, přečíslili nás na pravé straně a najednou se objevili dva volní hráči před Danem. Ten sice vystihl směr střely, ale byl příliš krátký. To byla minuta 93. minuta. Domácí hrstka diváků hnala svoje hráče dopředu, ale už marně. Ti je neposlouchali. Hvizd rozhodčího ukončil bitvu, do slova a do písmene.

Vydřené, takticky odpracované, ale spravedlivé vítězství 4:2. Dík patří všem hráčům a také našim skalním divákům, kteří přijeli a poctivě fandili. Věřím, že magická „4“ Nebušicím patří. Máme deset bodů, v tabulce pravdy plus 4 a jsme na čtvrtém místě – není to paráda?

Sestava: T. Poul - Melich (15. Karas do branky), Rak, Šedivý - Cikrt, Halgaš, Chroustovský, Hašek, Šalamoun - Witberger, R. Poul (90. Krejzar)
Branky: Šalamoun, Hašek, R. Poul, Halgaš
(vti, jpo)